Nešťastné převratové události a zlomení dr. Edvarda Beneše
Ze všech stran tísněný dr. Beneš, zastrašovaný hrozbami sovětské intervence, se dotázal ministra národní obrany Ludvíka Svobody, zda je armáda schopna zajistit demokratický a ústavní vývoj v zemi. „Nezávislý“, ale komunistům povolný ministr obrany v den puče nepustil vojsko z kasáren a prohlásil, že „armáda jde s lidem a kdokoliv narušuje jednotu národa, je nebezpečím a musí být odstraněn“.
Po tomto postoji muže, na kterého prezident spoléhal nejvíce, Beneš demisi podepsal.
Gottwald tak mohl 25. února jásajícím davům na Staroměstském náměstí triumfálně oznámit „porážku reakce“.
Beneš: „Dlouho jsem věřil, že alespoň Gottwald mi nelže, ale nyní vidím, že lžou všichni bez výjimky, kdo je komunista, je lhář - je to společný rys všech komunistů, a zejména ruských. Mou největší chybou bylo, že jsem doposledka odmítal věřit, že mne i Stalin chladnokrevně a cynicky obelhával, jak v r. 1935, tak i později, a že jeho ujišťování mně i Masaryka bylo úmyslným a cílevědomým podvodem.“
Pro pochopení prezidentova kroku bude vhodné citovat jeho názor, který vyslovil při podpisu demise před delegací vedenou Gottwaldem: „…ne všechen československý lid si přeje zánik demokracie, ale vy, pánové, a vámi vedená strana si přejete, abych svým podpisem zabil demokracii v Československu a zradil nejen sebe, ale i celému národu nejdražší přísahu, jež tkví ve slovech slibu prezidentu – Osvoboditeli -, Věrni zůstaneme´. Jestli tak činím, tedy jen proto, abych zabránil bratrovražedným bojům, jimiž mně vyhrožujete a jež jste schopni vyvolat. Věřím, že lid československý pochopí můj čin a při nejbližší příležitosti ve své většině prokáže, že jsou mu cizí metody, jichž užíváte, a že jste podceňovali kulturní vyspělost, věrnost a demokratický smysl našeho lidu."
Dne 3. září roku 1948 Edvard Beneš zemřel v Sezimově Ústí.
Snažím se představit si, jak muselo být dr. Benešovi v oněch nešťastných převratových dnech, na něž mohl mít on a malá hrstka odvážných pramalý vliv. Je naivní domnívat se, že by se ještě dalo něco zvrátit. Nastává doba přetvářky, útlaku, doba temna.
