Veterán Hitlerovy strany, říšský maršál, dvakrát ženatý, dvě děti, vzdělání středoškolské.
Řekl: „Zabíjejte, zabíjejte, zabíjejte. Nemyslete na následky. Odpovědnost za vás ponesu já!“
Göring byl, jako letec, považován za hrdinu první světové války. Po mnichovském převratu uprchl do Itálie a do Berlína se vrátil až po amnestii. V důsledku zranění bral téměř celý život morfium.
Hitler dosadil Göringa do říšského sněmu. Bylo třeba získat autoritu lidu, ale jistěji se cítil mezi fašisty a magnáty, kteří hitlerovcům platili. Po vítězství nacistů ve straně se Göring stal říšským maršálem letectva, říšským prezidentem říšského sněmu, říšským prezidentem Pruska, říšským ministrem letectva, odpovědným za splnění čtyřletého plánu, lesmistrem Německa.
Už v třicátém pátém roce se ale v nižších stranických kruzích začalo říkat: „Göring už není ten náš Göring. Už ani nepřijímá kamarády z partaje. Nutí je ve své kanceláři dlouho čekat na zápis do pořadí. Utápí se v přepychu. Přestal se stýkat s lidem.“
Zpočátku o tom mluvili polohlasně, ale když si Göring postavil zámek Carinhalle, kde pořádal nekonečné hony, stěžoval si Hitlerovi vůdce fronty práce, Lei. Řekl:“ Göringovy manýry rozkládají národ.“ A Goebbels dodal: „Přepych dokáže zmámit, musíme našemu Hermannovi pomoci.“ A Hitler se vypravil do Carinhalle.
„Nechte ho na pokoji.“ To řekl Hitler poté, co si promluvil s Göringem. „Jedině Hermann ví, jak vystupovat před západními diplomaty.“ Ať je ten zámek považován za majetek lidu. Budeme mít za to, že Göring tu jen bydlí.“
Ovšem právě nedaleko Carinhalle byl zřízen koncentrační tábor, kde s Göringovým schválením prováděly naprosto nelidské pokusy na nemocných starcích a na dětech. Göring to nikdy nepřiznal.
Při návštěvě tohoto tábora smrti prohlásil: „Národ si to přeje.“ Právě z Carinhalle vydal Göring rozkaz zničit Guernicu. A z Carinhalle vydával rozkazy bombardovat Barcelonu, Varšavu, Moskvu, Coventry, Bělehrad, Krakov, Leningrad.
Přesto později tvrdil, že nevěděl nic o masovém zabíjení nevinných lidí. Ze všeho se snažil vykroutit, byl to jeden z nejpodlejších a nejmazanějších nacistů. Šlo mu jen o vlastní prospěch.
V roce 1942 sovětské vzdušné síly rozprášily mýtus o neporazitelnosti Hitlerova Německa. Když 800 spojeneckých letounů prorazilo vzdušnou obranu Luftwaffe a začalo bombardovat Německo, Hitler veřejně křičel na Göringa, který kdysi tvrdil, že na území Německa nikdy nevstoupí noha nepřítele.
„Ani jedna nepřátelská puma nespadne na reich!“ Kdo to prohlašoval před národem, kdo o tom ujišťoval stranu? Profese vůdce znamená přesný poměr mezi sliby a jejich plněním Göringu a vy jste národ oklamal!“
Sem, do Carinhalle, se vrátil poté, co ho Hitler, po náletech spojeneckého letectva v roce 1942, poprvé veřejně ponížil kritikou. Od té doby se začínal vyhýbat stranické činnosti, opustil staré přátele, už jen zřídka se objevoval na recepcích a mýtincích. I když nadále zůstával pro každého v říši Hitlerovým nástupcem, jeho nejbližším spolubojovníkem, nacistou č. 2!
Himmler jednou řekl Schellenbergovi: „To je Göringův konec, Hitler mu nikdy neodpustí bombardování Německa.“
Göring začal ztrácet reálnou moc, kterou kdysi měl a s Hitlerovým souhlasem byl pod neustálým dohledem Himmlerovy tajné služby. Byl to obr na hliněných nohou.
Jednou se vracel z fronty, kde trávil celý den na úseku, jež prorazily ruské tanky. Byl tím, co viděl, otřesen a rozhodl se jet okamžitě za Hitlerem s hlášením: „Na frontě není žádná organizace, absolutně žádná organizace. Je tam úplný rozklad, o vojenské disciplíně nemůže být ani řeči. Viděl jsem tam dokonce opilé důstojníky. Útok bolševiků demoralizuje armádu, vyvolává v nich hrůzu.“
Byl snad během války někdy na frontě? Zajímal se vůbec o své důstojníky, vojáky, o Luftwaffe? Věděl o hrůzách obyčejných vojáků v zákopech, ve věčném hladu, zimě a strachu před obávanými protivníky, jímž Rusové bezesporu byli?
Jeden důstojník již z dob Napoleonských válek řekl: „Dostat se do Ruska není zase tak těžké, ale dostat se zpět živ už je téměř nemožné.“
Zajímal se vůbec Göring o válku opravdově, zvlášť když už v samých začátcích pochyboval a netajil se tím, že nevidí zrovna cestu v totální válce a napadnutí cizích států? Když pochopil, že Hitler nehodlá ustoupit, že je o své věci naprosto přesvědčen a zlikviduje každého, kdo by mu stál v cestě, tehdy začal hrát lstivě celou hru. Ale byl doopravdy přesvědčen o válce? Ne! Zajímal se jen o svoje břicho a umění po všech galeriích Evropy.
Hitler otřesen Göringovými slovy řekl: „Zakazuji Göringu, slyšíte, zakazuji vám jezdit na frontu a zakazuji vám šířit podobnou paniku!“ Göring říká: „Ale to vůbec není panika, to je pravda a mou povinností je vám tuhle pravdu sdělit.“
Rozzuřený Hitler křičí: „Mlčte a starejte se raději pořádně o svoji Luftwaffe a nestrkejte nos tam, kde je potřeba zachovat chladnou hlavu. To není nic pro vás, to je mi naprosto jasné. Na frontu už nepojedete, zakazuji vám to, jednou provždy!“
Poprvé v životě Göring odporoval vůdci. Byl naprosto zdrcen a velmi ponížen. Stále cítil v zádech, jak se za ním šklebí ti dva, podle něj, nýmandi, vůdcovi tajemníci Schmun a Bundov. V Carinhalle už na něco čekali důstojníci ze štábu Luftwaffe. Nařídil, aby svolali jeho lidi, když vycházel z bunkru od vůdce. Pak musel přijmout říšského vůdce Himmlera.
Himmler mu svěřil nečekaně toto: „Vůdce už nemůže být nadále vůdcem národa.“ A Göring chtěl říci: „Ano Heinrichu, a co tedy uděláme?“ Ale neřekl. Himmler: „V bunkru jsou koneckonců vojska SS, ale o to teď vůbec nejde. Vůdce má ochromenou vůli. Není schopen rozhodovat. Jsme povinni vystoupit před národem." Göring chtěl říci: „Ano Heydrichu, souhlasím s vámi.“ Ale vadila mu černá aktovka, kterou Himmler pevně svíral na kolenou. Věděl, že v ní může být zabudován diktafon. Věděl, že se všichni navzájem sledují, hlídají a donáší na sebe. Musel to vědět i proto, že sám nebyl čistý. Mohl se obávat, že tento rozhovor bude za dvě hodiny předán vůdci a to by byl jeho konec.
Himmler opět promluvil: „Jste jeho nástupce, a tudíž jste prezident. Tím pádem jsem já říšským kancléřem." Ale Göring si pro sebe myslí: „Může si žvanit, co chce. Otec provokatérů nemůže být čestný člověk (však také nebyl, stačí zmínit známou „Noc dlouhých nožů“). Kdyby mohl být čestným člověkem, souhlasil bych se všemi jeho návrhy, ale takhle?“
Göring řekl: „To není možné. Prezident i kancléř musí být jedna osoba.“ S tím Himmler odchází.
Göring má ostatně svoje plány a i Himmler nenechává nic náhodě. Ani jeden nebude stát při vůdci do posledních okamžiků, jako to učinil například Goebbels.
Naštěstí však ani jeden z nich neunikl trestu.
Po Himmlerovi a Göringovi tu ale zůstaly dcery….
